na to co už není k mání

Začalo to Beatles

Myslel jsem si,
 že jsem John
a nebo Paul.

Bylo mi 14 let
hrál jsem na kytaru
a křičel ó jéjé.

O zpěvu se nedá mluvit

Učitelka hudby
co bydlela pod námi
nosila sluchátka
aby mě neslyšela.

Ale nikdy si neztěžovala
Jen se usmívala

Pak jsem zkusil trampské
ale nikdy jsem u ohňů
nehrál

Bylo mi 16 a už jsem
Chápal, že hudbou díru
do světa neudělám

Díru do mě udělala ona

Dnes miluji Mozarta
Bacha, Beethovena
Čajkovského
Pavarottiho, Dominga
Carreru
Ale také Pink Floyd

Srdce mi poskočí
Když zpívá Armstrong
Ellington, Goodman
Fitzgeraldová, Miller
Ale také Jan Křitel Novak
co rozveselí duše
na Karlově mostu

Každý má svojí hudbu
Co těší jeho srdce
Co rozveselí jeho mysl
a nebo rozslzí oči

Osm tónů stupnice
jsou úžasný psycholog

Zpěv ptačího sboru
Krákání slepic na dvorku
Mňoukání kotěte
Štěkání psa
Nebo tiché El condo passa
či bučení dobytka

I tohle mám rád

A tak si tak říkám
Že přece jen je Bůh
a že má rád zvuky
protože nikdy není
úplné ticho, myslím
že k nám promlouvá
zvuky přírody a hudbou
darované člověku

Ale i ticho je hudbou
co promlouvá
k hlubinám srdce
protože Bůh nikdy nemlčí

A šeptá nám o svojí lásce

Veverka Bacha neposlouchá

Ostatní stromy nehnutě
ale listy se břízy mihotají
barokní hudbou ve větvích

Každý nádech vánku
rozehraje rychlou melodii
Bachovy preludia
zní tiše a jen pro mě.

A veverka nerušeně
hledá v lísce oříšky
a po očku pokukuje…

Já stejně nechápu
jak oříšek prokousne
a už peláší do skrýše

Bacha nedoposlechla.

My často také běháme
s oříšky do úkrytů
a neslyšíme opravdový
život a lásku dne
a v noci necháváme
hvězdy jen obloze

Co zašeptáš mi přírodo
až preludium dohraje?

Někdy teskním

Někdy teskním
Nad slzavým údolím

Nad údolím smrti
V mlze se ztrácím

Jde o to, že smysl
smysl života chybí

Že marnost vítězí
a bílý květ uvadá

Miro Žbirka mi podává
biely kvet a můžeš
mi ho závidět

dává mi ho s úsměvem

Na svetlo vždy vyjde s tmou
Nechám ti v ňom smútok snov
Tak sa priprav na život s ním
Priprav na život s ním^©

Děkuji Miro za sen
Za naději pro každý den

Už se neptám
co jsem udělal špatně

Vše se tulí k sobě
Plnost i prázdnota

Smysl i nesmysl
I bílý květ, co neuvadá

Beru život s úsměvem
Nejsem na tom ani lépe
ani hůřeji než dřív
než všichni kolem mne

Jsem člověk, kterému
lze podat bílý květ
I když třeba jen umělý

^{©Miro Žbirka Biely kvet}

Pocta Michalu Tučnému

Někdy nevím, co vím
jestli vůbec

někdy nevím co dál
zdali vůbec

někdy se vítr ztiší
ani hlásek

někdy vody nezadrží
ani hráze

někdy zaburácí hrom
předem ani záblesk

Nikdy si nejsem jistý
co má říct

Nikdy si nejsem jistý
jestli smím

Nikdy si nejsem jistý
zda mé srdce touží

nikdy si nejsem jistý
zda už vše končí

nikdy si nejsem jistý
zda smím žít

….

A slunce pálí jen
na koni s Michalem
a dva rumy jen
u baru s Michalem
a s báječnou ženskou
na statku s Michalem
kapsu mám děravou
a s písní toulavou
kde jen všichni jsou
a už do Mexika jdou

A možná se staví

u Little Big Horn
Život si zachovej
a žij svůj sen
Tam u nebeských bran
skonči cesty toulavý
problémů ses vzdal
krásnější svět nehledej
všechno jsi nám už dal
na koně nasedej

Něco od Hutky

Něco ve mě roste
něco ve mně tlí
něco jen o sobě ví
mé mysli se nezjeví

Tajemné to něco
znamená ledaco
Mám se bát a nebo
mám se tomu smát?

Bude to mé a nebo
mám to někomu dát?
Mám to nenávidět
a nebo to mít rád?

Něco ve mě roste
něco ve mně tlí
něco jen o sobě ví
mé mysli se nezjeví

Nemohu to vyhnat
nemohu to ani mít
nemohu nemyslet
a nemohu ani snít

Něco je tajemné
a roste jen ve mně
Asi mám pochopit
že se mám pochlapit?

Něco ve mě roste
něco ve mně tlí
něco už o sobě ví
až se v duši objeví

Hádala se totiž duše s tělem…

Nedávej mně, duše, viny
Nedávej mně, duše, viny
Bylas se mnou v každé chvíli
Bylas se mnou v každé chvíli

Byla-li jsem já kdy s tebou
Byla-li jsem já kdy s tebou
Nevládla jsem sama sebou
Nevládla jsem sama sebou ⁽¹⁾

A pak dojdu pokoje
až v jedno spojím oboje
až budeme zase spolu
tělo i duše v radosti i bolu

Popojdeme zase v pohodě
vstříc každé nové náhodě

Budeme už jen spolu žít
a najdeme dobro a klid

^{(1)Jaroslav Hutka – folkový hudebník}

Radilové a Walda

S radily se roztrhl pytel
každý má svoji moudrost
a svoji řeč o moudrosti
a svoje jistoty ‚na beton‘
a jedinou pravdu a cenu
a svoje nabídkové menu
a svoje profi www stránky
a QR code na účet banky
a doporučení přátel na profilu
a radu zákazníkům na míru
a se slevou když dáš svůj mail
a za tvůj telefon kus vesmíru

Co s tím?

Znám zem plnou mlíka a buclatejch krav
kde proud řeky stříká na dřevěnej splav.
Mám jediný přání, snům ostruhy dát
a pod známou strání zas kuličky hrát.

Už koníček pádí a zůstane stát,
až v tý zemi mládí, kde já žiju rád.
A slunce tam pálí a pořád je máj
a ceny jsou stálý a lidi sed maj.⁽²⁾

Tak tohle je jediný řešení.

Díky Waldo

^{(2)Písnička Už koníček pádí (On Top Of Old Smokey) z alba Textempore.Písně s texty Ivo Fischera} 

universum a Synkopy

člověk je všeho součástí
proto má čtyři mozky
a s imunitou zachází
je stvořen ke spolupráci
k vzájemnosti a pomoci
a k společným cílům lásky

Každý je vzácným originálem
a má své místo v soukolí
každý je speciálním vesmírem
zabít člověka je terorismus
vůči vesmíru a stvoření
a narušení rovnováhy

nezbývá než říci synkopou

Napsal si někdo na starej kůl
prostinkej nápis: Válka je vůl!
Před kůlem stojím, čepici smekám,
v očích mám slzy a pak si klekám,
modlím se za ty, kteří ten kůl
nevidí a nečtou, že válka je vůl.⁽¹⁾

• ^{Synkopy 61 (Synkopy) je brněnská rocková kapela založená v roce 1960.} 

Moudrost a medvědi

Vlastní názor není nikdy
jen vlastní, ale více převzatý

Ale individuální stanovisko
je právo každého

Moudrost je víc jak názor.

Je to praktické a shrnující
skromné porozumění světa

K moudrost patří odstup

Začátek moudrosti je
bázeň před Stvořitelem

Prozíraví jsou všichni,
kdo tak činí a uznávají (1)

Mlčet je známka moudrosti,
ale jen mlčet
žádná moudrost není
myslí si židé

Mýlit se je lidské,
 ale přiznat omyl
je známka moudrosti,
praví Jeroným

Proč je sova symbolem
moudrosti ?
Představuje moudrost
řecké bohyně Athény

Ale řecký Sókrates řekl
vím, že nic nevím

a kniha džunglí:

Kráčím horskou plání, nebo k pramenům,
vždy krásný se zdá mi, můj les můj dům,
na stromě roj včel zabzučel,
od rána hned sbírají mě med,
když kámen se ti jen zvednout chce,
a kouknout se na ty mravence ...
pak moudrost medvědí si rázem osvojíš
rázem osvojíš
....

^{(1) Žalm 111}

Zapomenout?

Zkouším zapomenout,
ale nejde to

Rada?

Přepiš v mysli scénář
Vyzkoušej rituály

co ses z příběhu naučil?

Asi žít tady a teď
a poslouchat hudbu

Hudbu?

Hudba vybízí ke zpěvu,
smíchu a tanci

Ani ‚vážná‘ hudba
není jen vážná

Ale ‚šlágry‘ jsou prevít
nejdou zapomenout

Hudba je nejrychlejší cesta k Bohu(2)

Hudba zjevuje pomíjivosti života
 a cenu času

Zároveň pomáhá zapomenout.

Hudba vyživuje duši
Hudba působí na podvědomí. 

A tak vzpomínám na
léta šedesátá

Zkus zapomenout
Na všechno, co je pouhou
Tou tmou obarvenou
Na černo smutnou touhou
Tak nezoufej nic to není
Za chvíli se to změní
Snad jsem to zavinil já

Já, já, já…⁽¹⁾

^{(1)Olympik Snad jsem to zavinil já Petr Janda a Pavel Chrastina}

^{(2) Srí Ramakrišna, 1836–1886}

Zemřel Belmondo

Zemřel Belmondo
A předtím Delon
A taky Funés
A Bruno Cramer
A Depardieu
A Gabin
A Marais

Francouzská kultura
konce minulého století
zemřela s nimi

Nenucenost, neformálnost,
nedbalost a bezstarostnost
jakási humorná lidskost

Až nyní mi dochází
jak silný měli vliv na mne
 A mnohé lidi v naší zemi

Víc jak italské filmy
o ruských ani nemluvím

Americká současnost
je už jiná doba
nebere mi tak za srdce

Ale soudím jen podle sebe
         to je pravda

Moje dušička malého človíčka
chce být taková jako herci

Dušička malého človíčka
potřebuje vzory, předlohu k odvaze
potřebuje vítěznou naději

vlastně potřebuje pohádky

České filmy, to je jiná,
pohádková kategorie
a náš provinční humor
si žádá porci Švejkoviny

A tak jen smutním v srdci

Zemřel Belmondo
a i hudba z jeho filmů

André Rieu v Bahrajn

Housle Stradivari
zvučí jak bzukot včel

tančící pro krále
na Modrém Dunaji

Neměj strach z průvanů
Ani z výšek tónů

V Bahrajnu muži s kefíjou
A ženy s hidžábem
Štěstím pláčí a tleskají

Emma Kok zpívá Voilà 

Někomu se zdají valčíky
mainstreamem stárnutí
Ale rozdávají jen štěstí
Strause, který nestárne
protože s Beethovenem
Schubertem a Brahmsem
hrají hřbitovní nocturno
lidem skrze zpěv andělů
noc co noc až do svítání

André díky.

Také jsem plakal
A měl jsem je rád
arabské publikum,
které se nebálo citů
i v Bahrajnu, - pro mě
cizímu a tajuplnému

Lásko! Lásko!

Miluješ všechny bez rozdílu
když hraje Johanův valčík
dýchají jedním srdcem

Dýchám s nimi a tančím
piji slzy jejich dojetí
a nebojím se být šťastný

Učím se vázat kefíju
a jím grilované jehněčí
a piji mochito
protože tančím valčík
se všemi lidmi srdce

struny ze střev

Mistr dirigent jinak praví:

každé housle  jinak ladí
jinou barvu struny zvučí
a jednotný tón tak získá duši

V pestrosti je hudba svůdná
barvou rozechvělé tóny
orchestr se zvukem mystika
mnoha houslí sboru chóry

Barokní hudba syrových tónů
na střeva z ovcí a krav
a nejsilnější střívko stříbrem tažené
barokní hudba a srdce blažené

Kovové struny a struny z nylonu
dají tónům matematickou jistinu
ale struny ze střívek a střev voní
člověčinou ke chvále stvoření

Nechci se vracet do starých dob
nechci lkát nad přítomností
jen chci zpěknit tuhle chvíli
aby duši i tělu přišla hudba vhod

Krása chvění tónů houslí a bas
violy a octobas a citery a loutny
harfy a lyry, balalajky a mandolíny
ke chvále strun a lidské snahy

Strom v lese pevně stál a mlčel
v housle přeměněn hrál a pěl
struny zvuku mu dodaly
a nyní oba spolu pějí ve chvály

A člověk spolu s nimi svými prsty
se dřevem a strunou v tóny linou
hudbu jež shůry s múzou přináší
a ke hvězdám chválu duše vynáší

Ve všední den

Rytmus dne to není valčík
Ale tvrdý rock
Den co den a rok co rok
Posouvají nám kalendáře
Krok co krok

Autobusem nebo  tramvají
Lidi co se neznají
Den co den a rok co rok
Vidíme stejné tváře
Krok co krok

Jinak už to nesvedeme
Krok co krok
Den co den a rok co rok
V kalendáři škrtáme

Víkendový blues….

Víkendový blues s budíkem bez rafiček
Víkendový blues se sluncem na lavičce
Víkendový blues s touhou po důchodu
Víkendový blues  s rytmem jak za pochodu
Víkendový blues s pokojem a klidem
Víkendový blues s láskou ke všem lidem
Víkendový blues s požárem sobotní noci
Víkendový blues se smutkem bez pomoci

Autobusem nebo  tramvají
Lidi co už se poznají
Den co den a rok co rok
Šedivějí jejich vlasy
krok co krok

Sobota už zase krájí čas
Odkrajuje z dortu štěstí
Den co den a rok co rok
chybějí nám do ráje pas

Víkendový blues s budíkem bez rafiček…

Blues od ničeho k něčemu

Něco. Něco a já nevím co.
Cosi - duši mou kosí.
Něco. Něco a já nevím co.

Pomozte mi prosím.
Prosím.Modlím se a nevím
Bůh asi doma není.

Prosím. Modlím se a nevím
Zda mou duši změní

(rozvláčně až ke clasic old jazz)

Já zpívám blues o ničem
Zpívám jej pro nikoho
Já zpívám blues o ničem

Zpívám blues
o prázdný láhvi, o lžíci bez talíře,
o rukách mý mámy, o holce bez halíře,
a pánovi co v kostele se nudí

Někde. Kdesi. To já netuším.
Mají záznam o mý neduši
Kdosi. Kdosi s chladnou tváří
píše na ní černou retuší

A přece jsou prý kolem andělé
a pracují i když je neděle
A přece jsou prý u mě andělé
a chtěj být moji přátelé

(radostný hlas a clasic old jazz)

andělé u nás na schodech,
banjo, saxíci a jazz
andělé u nás na schodech
zpívají blues

o víře, o smíchu, o kráse,
o pravdě, o lásce co nikdy nevzdá se.
o Kristu, o pláči z radosti
Ruce. Ruce mám vzhůru.
Dlaně – k Božímu trůnu
Chválím. Ze srdce chválím
blues od ničeho k něčemu

andělé u nás na schodech,
banjo, saxíci a jazz
andělé u nás na schodech
zpívají blues

o víře, o smíchu, o kráse,
o pravdě, o lásce co nikdy nevzdá se.
o Kristu, o pláči z radosti

Pšouch

Upšouch jsem se v tramvaji
jedné paní u hlavy
Naštěstí seděla
a  elegantně omdlela.

Lidé hnedka vedou řeči
o nemravném chování
Jedni, že je to jen křečí
a přírody volání.

Kdo určuje, co je správné
a co zase správné není?
Za co mohou politici
Za co zase Unie?

Nakonec se prokázalo
že za vše může emigrace
prezident
a čínské delegace.

Pšouch vyvanul z tramvaje
a pravda se zjevila:
politiku dělají
Češi v noci v tramvaji.

Paní co omdlela
Populární už nebyla.

Na lavičce

Na lavičce seděl starý muž
Ptáčkům říkal pipipi náá

Na laviče seděl starý muž
Myslíš že jen vzpomíná?

Kdo rozumí řeči ptačí
Tomu ptačí zprávy stačí

Pípají ti bez přestání
O světě i o létání

O střechách a o sluníčku
Že Slavíček  vrzne
I když trochu mrzne

A že Vrána kráká
Když se brzy smráká

Kdo rozumí řečí ptačí
Tomu tyhle zprávy stačí.

Na lavičce seděl starý muž
Nad hlavou aeroplány

Pod nohama tunely
Velcí dělají si velké plány

A malí papuče na nohy
Na lavičce seděl starý muž

Ptáčkům říkal pipipi náá

Kdo rozumí řečí ptačí
Tomu tyhle zprávy stačí.

Kedlubny

Myslel jsem, že vymřeli
trampové co v neděli
na nádražích voněli
divokým tymiánem.

Celta už mi zetlela
uzda na půdě mi visí
šátek s uzlem ztratil se
v kanadách pelech myší

Já mám svoji chatrč malou
u zahrádkářů v campu
ve skleníku kamarády
jsou zelení jak trampy

Kedlubny mí jméno mají
Johny, Wabi, Kid a Mary
špenát, květák, mrkev, zelí
kamarádi jsou to skvělí

Nemá smysl už vám lhát
Kedluben není kamarád
Zelí je hlava bez humoru
Květák němý kudrnáč

Bože co jsem zač?

Starý blues

Je nám sedmdesát plus
a zpíváme stará blues
na dlouhou notu chybí dech
a na bradách máme bílý mech

Bejvávalo, bejvávalo krásně
z první rány padaly nám básně
A z hlavy a hrdla tekl skvělý tón
a před orchestrem Gustav Brom

Jó to byly zlatý časy
a měli jsme spousty sil
dnes stříbrné vlasy
a seniorský styl

ze vzpomínek slušný dům
a volno přenádherným snům
však nepřestanem‘ skvěle žít
i dneska budem‘ dobré víno pít

I dnes jsou zlatý časy
a máme spousty sil
sice stříbrné vlasy
ale z mládí vytříbený styl

Každý věk je něčím krásný
a jedinečný a vždy vzácný
žijme jako by byl poslední
nebuďme k životu lhostejní

Zpívejme spolu šťastné blues
my s věkem sedmdesát plus
máme svůj stříbro šedý vkus
poletíme v nebe jako Ikarus

Až dolétneme k slunci blíž
až překonáme zemskou tíž
a skrze bílá oblaka výš a výš
najdeme v nebesích svou skrýš

I ty jednou získáš křídla
 a stříbrný vous a vlas
a blues sedmdesát plus
bude znít v nebesích zas