VESMÍR

Let ptáka krouží vysoko.
Jak záhadné bytí fotonů.
Co když letí jen na oko?
Co když jsme jen
promítáni na plátno vesmíru?

Zamknu svět
otevřu si představu
Je jak vonný květ
Jak v parku sakury
Nemám odvahu
utrhnout si květ
jen si přivoním
A tak postaru
vrátím se zpět

bez sladkých snů
do všedních dnů
A večer na chvíli
Jen na chvíli…
Jsoucno jsme tu spolu
Celý život
A přece se skoro neznáme
Jen v tvé přítomnosti
je ukryto tajemství

Život je jak rybářská síť

Vesmír je nekonečná síť
A cokoliv se stane
cokoliv kdo vysloví
cokoliv koho napadne
vše se v síti projeví.

A smyslů zbavený jenom být
na křídlech ducha létat
a myšlenky splétat v novosti
v barevný šál laskavého žití

Život mě oklamal

a to bolí
Srdce mé rozříznul a posypal solí.
Pláču sůl a vyplakat se nedá.
Lži pokrývají příběhy, jak hory sníh.
V Orlí mlhovině se směje
sperma vesmíru Hubblovu teleskopu.

Letíš pravdě vstříc?
Pokloň se, blázne! Stůj vteřino!
Nikdy se vesmír nezastaví.

Co ti zbývá?

Nezastavuj vteřinu, ale kráčej s ní.
Raději pošli teleskop do svého srdce.



Odcházení

Starý blázen
V domku na předměstí
Rezavý auto na dvorku
Už jenom čeká
Až přijdou černí páni
Smutně profesionální

Možná měl
si splnit mladý přání
Ale nějak si nevšimnul
Starý blázen
V domku na předměstí
Že má prošlý kalendář

Vlaštovky

Už po sté mají mladé
Co někam dolů letí
Nikdo ho nemůže
pozdravit dopisem

Nikdo už neví jeho jméno
Starého blázna
V domku na předměstí
A tak psát se nehodí

Jednou jsem uviděl
Černý pány
Smutně profesionální
Lepily pásky na dveře
V domku na předměstí

A na dvorku
Se válel starý kalendář

Delfíní rozum

My lidé máme rádi tajemství
Dospělí máme rádi delfíny

Děti zase legrační šimpanzi
Šimpanz je chytře zákeřný

Delfín kolektivně  vstřícný
Šimpanz je urputný bojovník

Delfín má sklon záchranářský

Když naslouchám debatám
svých přátel o fantazijních
výmyslech, o konspiracích,
dezinformacích, o fake news
myslím raději na delfíny
protože jinak by moji přátelé
byli podobní šimpanzům

Ptačí rozjímání o růži

Zlomila se růže větrem
Uschla v tmavorudý troud

Na poušti pod krutým vedrem
Vyrašil další jedovatý růže květ

Dokonalost přítomnosti
je ptáče, které slastně létá
i když nad ním krouží
dravec, černá silueta

Umřelo děcko v matčině náručí
A jinde za chvíli narozený zakřičí

A lvice sekla drápy laň k smrti
Pro lvíčata není život krutý

Nedokonalost patří k dokonalosti
chyby jsou součástí dokonalosti

Přítomnost nepotřebuje minulost
ani budoucnost
Přítomnost je dokonalá pro jsoucnost


Tajemné kvarky tiše zvoní
společně několika vesmírům
vytváří přítomnost, jež byla v loni

Láska v nekonečnosti smrti
beznaděj nakonec drtí

Mozek vnímá jenom strachy
Myslíš že zachrání tě prachy?

Navzdory nedokonalosti
je přítomnost dokonalá
nepotřebuje minulost
a nevnímá budoucnost

Ptáče opustilo hnízdo
hladí vzduch jak plavec
jeho přítomnost je dokonalá
i když z hůry číhá dravec

Zlomila se růže větrem
Uschla v tmavorudý troud
chvilka přítomné krásy nyní
minulost té uschlé viní

krása života nikdy nepomíjí

Blízká přítomnost

Jen tak s tebou být
v laskavé náruči
přátelství tvé lásky
žít a žít a žít
vejít v pokoj přítomnosti
každý den a každou chvíli

Svět je krásný
a lidé v něm
jak ve vonné lázni
příběhů

Příběh slunce každé ráno
probuzení
Příběh měsíce každé novoluní
oslava ucelení

Příběhy lidí po celé zemi
pro úsměv a slzy
pro inspiraci
pro poučení
pro soužití

Příběhy od pradávna
až dodnes
všechny si odnesl
čas
a zapomnění

jen do kamene vytesané
snad zůstávají
bez jistoty pravdy
a poctivosti majitele

Svůj příběh si neseš sám
a s tebou odchází
nechtěj porozumění
nechtěj pochopení
nevysvětluj
nelze jej odevzdat
nelze shrnout slovy
prostě jej odevzdej

Ve hvězdách je uložen
a v jiných podobách
se pak vrací
po tisíci a znovu nově
v příbězích lásky
v příbězích nenávisti
v matrixu žití
v návratu duší

Nesnaž se pochopit
nesnaž se uchopit
jen žij, co žít máš
a snaž se o pokoj
a čiň dobro, jak umíš
vše má svůj čas
a svůj daleký smysl
z prachu jsi povstal
a v prach se zase vracíš
Tam kde stojíš, stáli už jiní

Neboj se!
čeká tě pochopení
čeká tě milující objetí
čeká tě život se Životem
navždy láskou propojený
Neboj se
Nic se nikdy neztratí
ani ty.

Lidé, kteří mluví srdcem
beze slov se k nám vrací

Ztracený ráj

Pár dětských snů a přání.
Držet se mámy za ruku
Proplést mlčky dlaně
V květnové políbení.

Ztracený ráj.
Kletba předků
Jak temná noc trestu
Pára nad údolím řeky.

Ukryté tajemství
Ztracený ráj
Svitla naděje.
Třesoucí rukou
trefit se do ucha jehly

Srdce mé puklo
Ztratil se ráj
Pozlátko babího léta
Číše s mrtvou vodou.

Pověz mi Bože
Kde živá voda vytéká?

Tvé srdce je ztracený ráj
Koleje se na obzoru
v bod jeden splétají
kéž moje cesty rozličné
setkají se s tebou
vejít v pokoj boží přítomnosti
bez traumat každodenních

Květy včely přijímají
se sladkým polibkem
Vosy se do ovoce
bez zábran prokoušou

vejít v pokoj přítomnosti
odevzdat starosti dne
semínka nepatrná
v plody vyrostou
a praménky z hor
v mohutnou řeku

vejít v pokoj boží přítomnosti
a odevzdat svévoli
jen tak s tebou být
v laskavé náruči
přátelství tvé lásky

žít a žít a žít

vejít v pokoj přítomnosti
každý den a každou chvíli

Svět je krásný
a lid v něm
jak ve vonné lázni
pak každý den

Smutek

Někdy se šíří smutek
jako když táhne mra
jako šero či soumrak
jako krajkový závoj
zakrývajíc bledou tvář

Někdy je duše uvadlá
jak nevýrazná hudba
jak smutná viola
jak poslední výdech

Kdo namíchal nápoj
smutku a beznaděje
Kdo šedou tuží
vylepšil jiskru vody

Kam ukryla se radost
smích a vtip či veselí
za deštivou záclonu
či šera špíny v zákoutí

Možná donutím se
možná se tam doplazím
a zkusím v křeči smíchu
zahnat slzavé nutkání

A možná jen počkám
až vysvitne slunce

Stáří a slzy

příběhy mě stále častěji
rozpláčou
a dojemná hudba a text
pomyšlení na nejistotu
na marnost času.

Jen málo se už směji
Co bývalo směšné
už mě nerozveselí.
smích je pro mě pláč

Za slzy se už nestydím.

Plakal jsem i jako dítě?
Nepamatuji se.
Buď nebyl důvod anebo
jsem zapomenul.

Nepláču nad svým životem
i když jsem ho možná
nevyužil
Asi bych žil jinak
jinak se rozhodoval.

Ale co?

Možná se vrátím?
Nebo jsem se už vyučil
a zůstanu doma?

Tam všichni patříme
domů do Otcovi náruče.

Slzy tečou z podvědomí
možná je tam nějaká
bolest
nevyřešené trápení

Něco uvnitř duše
co si roní slzy?

Nevím? Neumím odhalit?
Nebo se bojím podívat se
do zrcadla a uvidět sebe?

Bojím se přiznat si
prohry, zbabělost,
a odevzdanost se slabostí?

Nad čím vlastně pláču?
Nad světem asi ne…



Odhalím své pravé já?
Přestanu si lhát?
Přestanu se vymlouvat?
Začít se svobodně smát?

Odpouštím si

jsem to jen já, jen moje já
jsem – jen jsem
jsem jaký jsem a ne jiný
přijmu-li sebe
přijímám vše kolem
jsem součástí
všeho kolem mě
až do nekonečna hvězd

Sám sebe nemohu zničit
jen se mohu přijmout
a prostě jen být
Nyní a navěky

Odpouštím i vám

Tajemství duše

Z neznáma dopadá
světlo na zemi
Ukazuje tajemství
zdá se mi

Jsme směšní analytici
Rozsvěcíme světlu svíci

Jak chlapci ve věku raném
Rozebereme světlo málem

Všechno rychle a nahonem
Hrajeme si s fotonem

Ještě ve mně žije? Ještě sním?
Jsem nevinen? Ruku ruka myje.

Láska, smutek, vášeň, chtíč.
Potřebuji k srdci klíč

Je tajemství lásky v chemii?
Jen hormony pouhopouhé?

Chci vřít anebo být v harmonii?
Univerzum není skoupé.

Snubní prsten navlékají
tajemství a poezie,

Chápu svět a umím žít?
Slanina, chléb a víno, zpěv?

Pohoda klídek, dál pomalu jít
k místu kde máme všichni být?

Nakonec se všichni sejdem
Na veliké párty, whisky s ledem

Tajemství

Obtěžuje nebo láká?
Paradigma, přesvědčení, předpoklad
Udržím ve stáří na loutně prstoklad?

Když své duši nerozumíš
když nevíš si rady se ženou
a nikdo nemá pochopení
ať kulku si hlavou proženou

Tajemství podvědomí
je, že k němu přístup není

Tajemství nitra nepoznám
Ve světě jsem zůstal sám

+

Kdo tu vlastně rozhoduje?
Vítr, který kam chce duje?
Nebo vesmír, co je v nás?

Obtěžuje nebo láká?
Tisíc knih přečteno a už se smráká
Nevím víc než na počátku žití

Kde jsi Adame tak dlouho skrytý?
Hledal jsem se v čase příštím

Nechtěl jsem žít jenom tak
Najít grál, mít sochu pak?

Supernova smála se mým plánům
Čas relativní je večer i k ránu

Byl jsem a budu zas? Nebo jedinkrát?
Přítomnost dám na jemnou váhu

Stačí se dívat už dnes
Slunce, ptáci a les

Štěstí z přítomného žití
Slunce, hvězdy v trávě květ

Pohleď tajemný je ptačí let
Tajemný je úsměv Mony Luisy

Stačí se jen v krásu zahledět
Sbohem záhady a tajemno
Už s životem jsem zajedno

Pamatuj na lásku ve svém mládí
Spisování mnoha slov je bez konce

Unaví se a zestárne ego žití
Ač světlo ještě tobě svítí

Světlo

Z neznáma dopadá na zemi
Odhaluje žití kořeny

Hledá mysterium dětské duše
která všude vidí zázraky

Pomíjí, všechno pomíjí
Láska však na věky

Vesmír

chladný prostor s osvětlením
rozžhavená kamna sluncí
lidští mravenci v modrém oparu
a ty jejich směšné stroječky…?

asi zkusím vymyslet něco jiného
tenhle matrix už mě nebaví
přeházím kvarky na hromadu
i ty atomy a jejich směšné mihotání

Zkusím to jinak: třeba v podvědomí
bez modelíny a prachu země
společný prostor zaplním láskou
tancem komunia ve víru ničeho

A smyslů zbavený jenom být
na křídlech ducha létat
a myšlenky splétat v novosti
v barevný šál laskavého žití

Jste bohové pravil Bůh

Vysošila příroda

vysošila příroda
vysošila kytku
vy dobytku
rozšlápl jste kytku
šlápnul
do mého výdobytku

vysošila příroda
vysošila strom

vy dobytku
aby do vás hrom
podříznul jste strom
snad nevědom?

vysošila příroda
vysošila člověka

člověk člověku je ras
vy dobytkové
žít bez vás je snáz
bez vás smutno zas

vysošila příroda
vysošila přírodu

přírodu nepokládej
za náhodu
má to mnoho důvodů
jede podle návodu

vysošil jsi vesmír
pro pokoj a mír

Jsme spojeni pro bytí
pro radost a žití
chceš-li pokoj hned
žij lásku a jez med

vysošil jsi bytí
vysošil jsi let

člověka velikost
nepřenosné já
aby dobré srdcem pěl
aby se vesmír chvěl
abys žil a abys byl