Jožka je potomek kulaka a proto celý život pasákem krav. Jožin mi vždy uvaří vejce. Chlapská záležitost. Nandá do hrnce dvacet vajec a otevře pivo. Vejce jíme po vojensku. Rozsekneme skořápku nožem na půl a lžičkou vydloubneme náplň. Starý pasák krav je nevypovídaný, takže mám co poslouchat:

 „Člověče já byl decinky trubka chlap. Decinky hmotař. Jako každej sedlák. Já byl kvůli gruntu schopen se udřít. Naštěstí přišli komunisti stou jejich revolucí. Znárodnili a já byl šťastný. Máma nadávala, ale já ne. Voni ze mě svrhli ten plnej pytel odpovědnosti. Je to nyčko jejich, tak ať se starají. Ze mě udělali pasáka krav, abych jim do teho nekafral, a bylo. Žádný ouzkosti jestli se urodí a jestli lidi budou chtít můj chleba nebo ne. Žádný starosti jestli už jsou pole připravený nebo néé.. Řekli mi, co mám dělat a já to udělal. Vejsledky byly na nich. Dostal jsem plat a po třiceti letech mi do důchodu mi dali hodinky. Já si ty jejich státní krávy pojmenoval a každý ráno – holenku už ve tři ráno-  jsem je pěkně pozdravil , každou jejím jménem a poklidil a nakrmil je. Moje holky …Tak jsem jim říkal. Vy moje mařeny …  No, ale vobčas mne to vzalo a tak jsem na tom co mi z mýho gruntu zbylo ….ten kus co mi milostivě nechali…dřel. Jako za stara. A když už jsem byl udřenej jako kůň, tak jsem si vždycky říkal. Jožine, ty jsi ale trubka chlap. Dyť tu máme jézedéé a nepotřebuješ se dřít, jako se dřeli máma s tátou….

Jožin rozsekl odborně vejce a vypil půlitr piva a pokračoval:

Možná, kdybych byl ženatej. Jenže já se dycinky ženských bál, žádnou jsem si nenašel. Na zbylejch zahradách jsem přestal dělat. Aby to nevypadalo, že hamouním. Já se ženský bál, že mě bude honit, že bude v chalupě dělat pořádek. Já byl vždycinky trubka chlap. No, ale nakonec, když vidím, jak dopadly jiní, jsem rád, že jsem zvostal svobodnej. Jeden troubelín, hned z vedlejší vsi se nedávno voženil . Starej mládenec, jako já. Ten si pohoršil! Dyť vona ho doma mlátí mokrým hadrem, aby se to nepoznalo. Některý, jako já, když nemají ženskou, tak se nemejou a chodí jako hastrmani.  Já na sebe, holenku dbám. Tady je ještě jeden, co se nevoženil, nějakej Fanda z Dubové. Chytrej chlap, obchodní příručí. Chodil voháknutej, čisťounkém, jenže mu v kebuli přeskočilo. Úplně se pomátnul.Já říkám, že zas moc študýrovat, nejni na hlavu dobrý. Myslí si trubka jeden, že spolu budeme kamarádit nebo co? Myslí si, že jsem poděs, jako je on? Nechápe, že se sním bavím jenom ze soucitu. Někdá mám problém ho z baráku vystrnadit. Von se nemá vůbec k odchodu. Říkám mu, že pojedu do města, že nemám čas, ale je blázen, takže mi asi nerozumí, či co. Musím ho vyhodit. A hnedka, jak vystrčí paty, zamknu, protože on za chvíli vrátí, že ještě něco zapomněl říct. Já ho mám na druhou stranu rád. Jenom, kdyby se myl a nosil něco čistýho.  Já špinavej v kravíně jsem oproti němu vystrojenej jako na svatbu. Má sestru. Ta ženská za mnou přišla, abych mu domluvil, že mu vypere. Že ho zabavím na půl dne a ona mu tajně doma vysmýčí. Tak mu povídám: „Člověče víš co říkají lidi?“ Kroutil hlavou. „No říkají, že tvoje sestra je kráčmera líná, že ti ani nevypere. A on pak šel a nechal si vod ní vyprat bez tajností. Jenže si nechal vyprat jenom jednou a už zase smrdí. Chlap lajdácká. Nemocnej na hlavu. Já se snažím bejt civilizovanej i když žiju jako starý mládenec.“

Jožin spolknul vejce a vypil pivo.

„Já ti prozradím, jak to dělám jo? Ale nikomu to neříkej. Sousedka mi vždycky, když věším prádlo říká: Jak to Jožine děláš, že máš košile tak bílý?! Já jí říkám popravdě, že tam dávám víc  prášku. Ale nikdy jsem jí neřek, jakýho, protože by to roznesla po vsi. To víš na lidi mušíš bejt vopatrnej. Já jezdím kupovat takovej prášek, co se používá na silně znečištěný montérky. Kupuju ho dácky 30 kilo. To je síla, to ti povím. Košile se v tom válí jako v žíravině a jsou pak bílý, ouplná radost se podívat. Žehlím jenom límeček. Ostatní se schová do saka nebo don svetru.“

Vejce. Pivo.

 „ Nebejt víry v Boha byl by ze mne trubka hloupatej. Já myslím, že mě bůh chrání. Tak jsem se nikdá ničeho nebál.“

Jednou strana neměla náladu, nebo co, a tak mě zatkli a zavřeli mě za maření dozoru nad církvema. Že mluvím o víře s druhýma lidma. Já teda na to byl hrdej, protože najednou už jsem nebyl pasák krav, ale soudně uznanej šiřitel víry. Jenže, já mám pocit, že potřebovali někoho do vězeňskýho zemědělství, protože se mnou ve vězení zacházeli jako v bavlnce. Ošetřoval jsem prasata.“

To víš bejt v base není vždycky medový. Jeden kulturista na cimře, mi řekl hned druhý den: , Chceš přes hubu?’ Vypadal hrozně naštvanej. Ale já se snažím s každým vyjít dobře, tak mu na to povídám: ‚že bych dostat nechtěl.‘ To víš, že jsem si přitom myslel: bude mazec. Kouknul jsem se na něj tak svatě, že mi Svalnatec nakonec nic neudělal. Jenom řekl, ty jsi trouba. Já s ním souhlasím, ale říkám trubka – to zní líp. Po nějakým čase, mě přeřadili na jedničku. To byl barák plnej grázlů. Ve vězení nejsou všeci grázlové, spíš smolaři. Jenže na jedničce byly chlapi, co trestnou činnost páchali rádi. Vopravdoví gauneři z plezíru. Vobyčejní vězni se tam báli bejt přidělený. Říkal jsem vychovateli, že nejsem lump, že jsem tu pro náboženský vyznání, ale on si nedal říct. Měl jsem kliku. Na jedničce jsem řekl, že jsem zavřenej pro náboženský záležitosti. A grázlové mě hýčkali. Na žádnou práci jsem nesměl ani šáhnout. žádné rajóny.  Když byla špinavá práce na záchodech, já ji nesměl dělat, protože jsem přece farář. Oni si to u Pánaboha nechtěli rozházel, když už si to podělali u lidí. Mě to bylo žinýr. Já chtěl pracovat. Šel jsem za velitelem věznice, že v tý jedničce nechci být. Že mám samý nezasloužený výhody a že mě to štve. Že chci normálně pracovat. Velitel nemohl dlouho pochopit , proč si výsad  nevážím. Byl jsem neoblomný. Kroutil hlavou: Vy jste Strnade ale fakt trouba. Což jsem mu odsouhlasil.  Pak mě dal na dvojku. Tam mi bylo líp. Jeden bejvalej učitelskej šel kdoví proč dělat bachaře a rád si se mnou povídal. Rozebírali jsme život a Bibli. Měl jsem práci jako vostatní. Musel jsem umejvat podělaný záchody. Jenže já se hrabu v kravích lejnech celej život. Přece nejsem farář, ale pasák krav.“

Jedli jsme vejce a pili pivo.

„Jednoho jsem se nedokázal zbavit. Pěstuju králíky a slepice. Začal jsem se kvůli tomu cítit hříšnej. Já jich totiž mám padesát. Padesát králíků a třicet slepic. Jedna bába, mi v kostele řekla, že jsem pořád sedlák. Myslela, že jsem hmotařsky založeném. Naštvalo mi to. A tak  jsem po vsi rozhlásil, že už králíky nemám.

   Jenže králíků jsem se jich nezbavil ouplně, ale schoval jsem je všechny do sklepa a tam je tajně krmil. No a jednou jsem zapomněl zavřít branku a přišla zrovinka ta protivná bába, abych za ní vzal směnu v kravíně. Po celým baráku mě nemohla najít , až mě našla ve sklepě s  králíkama. Já myslel, že se propadnu hanbou do země. Řeknu ti, že bych radši byl v tu chvíli zavřenej. Jenže vona potřebovala tu směnu a tak se jen smála a povídá, nejsem fakt trubka troubovatej, a že mne má kvůli tomu ráda.

Dojedli jsme vejce a dvojhlasně si říhly. Takhle pěkně pokecat si dovedou jenom chlapi.